Křikem upoutáte pozornost, ale nic reálně nevyřešíte
Marie Jílková není v politice žádným nováčkem. Ví, co obnáší vysoká politika. Dokonce se dá říct, že měla možnost učit se od těch nejlepších. Neocenitelné zkušenosti i tolik potřebný nadhled, které získala, když pracovala pro významné politické osobnosti, nyní uplatňuje jako radní městské části Brno střed. „Na komunální politice mě baví ta bezprostřednost, kdy je téměř okamžitě vidět reálný dopad našich rozhodnutí,“ říká.
V politice se snaží prosazovat hledání společné cesty, zapojování různých pohledů a otevřenost. „Otevřenost k tomu, že moje pravda nemusí být vůbec pravdou a že je dobré být neustále připravena svůj původní názor modifikovat v konfrontaci s objevujícími se fakty,“ vysvětluje.
Jsem moc ráda, že mi paní Jílková kývla na tento rozhovor. Pro mě (a zcela jistě nejen pro mě) je totiž takovým zosobněním toho, jak by měl vypadat dobrý a schopný politik. Rozumné názory, správně nastavený hodnotový žebříček, vyjednávací schopnosti i uvědomění si, že ne tucet poradců, ale politik sám je zodpovědný za svá rozhodnutí, to jsou jen některé charakteristiky, které by měly být povinnou výbavou každého politika.
Musím také přiznat, že mě tato politička velice potěšila svojí otevřeností a upřímností. Jako jedna z mála žen si nebere na paškál pouze muže politiky. Bez vytáček tvrdí, že i ženy v politice nejsou vždy bezchybné. „Nám ženám v politice bych přála více vzájemné solidarity. Někdy mám pocit, že si ženy v politice uzurpují své místo a nechtějí se dělit o know-how, jsou to takové včelí královny, které se nechtějí potýkat s konkurencí,“ přiznává.
Potřebuje vlastně politika ženy? A proč?
Politika ženy rozhodně potřebuje. Politika má agregovat, zastupovat nejrůznější zájmy a vytvářet mezi nimi konsenzus. Pokud nejsou ženy do tohoto procesu zahrnuty, pak ani jejich životní zkušenosti nemohou být v politice artikulovány a obhajovány. Muži často namítnou, že se zasazují za zájmy žen, ale, ve vší úctě k nim, chybí jim ta specifická ženská zkušenost. Jsem přesvědčená, že život žen se od začátku utváří jinak než život mužů a tenhle pohled na svět by v politice prostě neměl chybět. Muži a ženy jsou v mnohém stejní a v mnohém jiní a tyto rozdíly je třeba vnímat.
Máte pocit, že jsou v politice mezi ženy a muži rozdíly?
Nechci generalizovat, jak se chovají v politice ženy a muži, mohu vycházet jen ze své dosavadní konkrétní zkušenosti. Pohybovala jsem se v nejvyšších patrech politiky, teď i v politice komunální, a zásadní zkušenost je, že lidé jsou velmi různí. Vztaženo k mé gesci, setkávám se v politice jak s velmi asociálními ženami, tak i velmi pro-sociálními muži.
Co funguje, a co se snažím jako žena prosazovat, je hledání společné cesty k cíli, zapojování více různých pohledů a neustálá otevřenost. Otevřenost k tomu, že moje pravda nemusí být vůbec pravdou a že je dobré být neustále připravena svůj původní názor modifikovat v konfrontaci s objevujícími se fakty.
U mužů mám zkušenost, že se nebojí prosadit svoji pozici a mnohem méně pochybují o sobě a svých schopnostech. Všeobecně se mi v nynější politice vyplácí neprosazovat věci silou, ale spíš jemnou diplomacií. Křikem upoutáte pozornost, ale věci reálně nevyřešíte.
Jaký máte názor na tolik diskutované kvóty?
V KDU-ČSL se kvóty už roky používají, konkrétně kvóty regionální. Znamená to, že jednotlivé okresy mívají proporční zastoupení na kandidátkách. A i když všichni vědí, že kandidáti třeba nejsou tak skvělí, tak zastoupení daného regionu je natolik mocensky důležité, že se přivřou oči.
Abychom aplikovali kvóty pro ženy, je ale zatím nemyslitelné a samy ženy je často zpochybňují jako dehonestující nástroj. Většinou argumentují, že pokud žena chce a je dobrá, prosadí se sama. Na toto odpovídám: „Ano, já sama jsem se taky prosadila a bylo to často obtížné, právě proto bych kvóty doporučovala„.
Opravdu skvělé ženy, které bych tak ráda viděla v politice, říkají, že nemají potřebu drát se dopředu, protože vědí, že mohou udělat spoustu dobrých věcí, aniž by musely bojovat s muži o přední místa na kandidátce. Případně o sobě pochybují a tvrdí, že na to nemají, nevěří si, že by dokázaly uspět.
Jenže přesně tohle jsou ženy, které mohou takříkajíc znormálnit často tak soutěživý způsob politiky, a přesně tyhle ženy by se díky kvótám mohly dostat dopředu. Klíčem k úspěchu jsou muži. Ti budou o kvótách rozhodovat a ti se zároveň rozhodnou opustit část svých pozic.
Pojďme nyní k Vaší osobní cestě za politikou. Proč jste se rozhodla jít do politiky?
K politice jsem tíhla od školy. Vystudovala jsem sociální politiku a politologii. Chtěla jsem pochopit „jak to funguje“. To jsem se ve škole samozřejmě nenaučila, to je nutné zažít, prožít a zpracovat.
Ke komunální politice jsem vlastně „propadla“ trochu shora, kandidovala jsem v minulých letech do Evropského parlamentu, Poslanecké sněmovny. Až můj životní přesun do Brna a usazení se na jednom místě se přetavilo v úspěšnou kandidaturu do městské části, kde nyní pracuji v pozici radní, mimo jiné i díky velmi dobrému vyjednávání mé kolegyně Michaely Dumbrovské.
Jak vzpomínáte na své politické začátky?
Velmi mě ovlivnili první politici, s nimiž jsem měla možnost pracovat. Začínala jsem ve sboru poradců Petra Pitharta v Senátu.
Senát mám od té doby ve velké úctě, na rozdíl od Sněmovny ho stále vnímám jako sbor uvážlivých a moudrých hlav, kde je standardem opravdový respekt k mluvčím v plénu, hluboké a důkladné rozmýšlení legislativních změn, včetně institutu veřejného slyšení. Jsem zkrátka za Senát ráda.
Tam jsem viděla, co obnáší opravdu vysoká politika. Protokol, přípravy, preciznost, vysoká diplomacie a hra se symboly. Petr Pithart je velká osobnost a jeho způsob uvažování o věcech a schopnost mluvit k lidem jejich jazykem mi velmi imponovala.
Při svém pozdějším angažmá u premiéra Jana Fischera jsem si pak uvědomila, jak je politik ve svých rozhodnutích sám a jak tam nahoře hodně fouká… Může mít kolem sebe řadu poradců, ale konečné rozhodnutí je jen na něm a jen on za něj nese zodpovědnost. Mám tohle pořád na mysli a uvědomuji si to každý den – já nesu odpovědnost za svoje rozhodnutí a nikdo jiný.
Co pro Vás znamená politika?
Zní to jako klišé, ale politiku vnímám jako službu veřejnosti. Jsme placeni z veřejných rozpočtů, jsme tedy zaměstnanci našich občanů, kteří nás volí.
To neznamená slepě poslouchat průzkumy veřejného mínění, ale rozumně spravovat svěřenou oblast, nejlépe v dlouhodobém horizontu, i když ten přesahuje volební období. Právě reálný obsah politiky je to, co se nyní pokouším sama pro sebe definovat. Je to generování stále nových nápadů a inovací, jak řídit města a usnadňovat život obyvatelům? Nebo je to řádná a spravedlivá správa svěřeného majetku, zeleně, nehmotných statků? Nejlépe asi kombinace obojího.
Na komunální politice mě baví ta bezprostřednost, kdy je téměř okamžitě vidět reálný dopad našich rozhodnutí. Často jsou to miniaturní změny, které ale udělají z města, o které se staráme, příjemnější místo pro život. Lavička v aleji po 70 metrech, aby si starší paní mohla sednout, dobře umístěný přechod pro děti jdoucí ze školy, pítko v parku… Konkrétní malé věci.
Co byste vzkázala ženám, které politika láká, ale z nejrůznějších důvodů váhají?
Hledejte spojence. Rozhlédněte se, jestli kolem sebe vidíte inspirativní ženu – političku, nebo inspirativního muže – politika. Spojte se s nimi, zkuste hledat cesty, jak se v politice angažovat. Je například možnost zapojit se do komisí a výborů obcí, krajů a testovat tam svoji schopnost vyjednávat a prosadit svůj názor.
Nám ženám v politice bych přála více vzájemné solidarity. Někdy mám pocit, že si ženy v politice uzurpují své místo a nechtějí se dělit o know-how, jsou to takové včelí královny, které se nechtějí potýkat s konkurencí.
V tomto jsem měla veliké štěstí, že jsem mohla pracovat vedle Michaely Šojdrové, pozorovat její styl práce a učit se od ní. Je to velká osobnost a jsem ráda, že ostatním ženám v politice se snaží umetat cestu a pomáhat jim vpřed. Stačí se podívat na to, jak jsou ženy reprezentovány ve Zlínském kraji.
Děkuji moc za rozhovor a Váš čas, který jste mu věnovala.
Ptala se Inga Petryčka
PS: Pokud máte chuť, přečtěte si také další rozhovory se ženami v politice. Rozhodně stojí za pozornost!
#ŽenyVPolitice #LepšíPolitika
