Koronavirová krize odhalila mnohé.
Ukázala, že umíme táhnout za jeden provaz, ale také odkryla naši zranitelnost.
Konkrétně v Praze jsme kvůli koronaviru přišli minimálně o 100 miliard korun na tržbách z cestovního ruchu. To je opravdová rána a bude se těžko zacelovat.
Doufám, že ode mě nebude znít příliš odvážně, když řeknu, že to koronavirové zastavení nám na druhou stranu dalo prostor se nadechnout. Mnozí si pochvalovali krásy Prahy bez davů v ulicích. Bez turistů došlo k útlumu pochybných služeb, jako jsou předražené směnárny nebo thajské masáže v centru města, se kterými si magistrát neví dlouhodobě rady. Odpadly také pověstné výlety rozvášněných mladíků za pivem a jinými pochybnými radovánkami.
Koronavirus obnažil stinné stránky turistického průmyslu v Praze.
Slovo průmysl jsem v této souvislosti použila záměrně. Chápu ho jako označení něčeho umělého, tak trochu vytrženého z kontextu a přirozeného běhu města.
V tomto ohledu mě velmi potěšilo, jak turismus v Praze chápe pražská radní Hanka Třeštíková. Ta v rozhovoru pro Respekt (Respekt speciál: Město v létě, červen 2020) popisuje cestovní ruch jako součást širšího ekosystému, který spojuje soukromé a veřejné zájmy. Město nechápe jen jako kulisy pro turisty, ale jako živý organismus. V takovém organismu hrají podstatnou roli obyvatelé města, kteří svou aktivitou dávají městu život.
To je ono. Co dělá Prahu Prahou?
Na první dobrou asi většinu z nás napadnou historické památky, symboly naší národní historie.
Jenže to, co dělá město městem, a platí to i pro Prahu, jsou její obyvatelé.
Koronavirová krize dala prostor Pražanům, aby si své město užili a opracovali, aby rozvinuli své aktivity, ale také nám dala prostor, abychom se zamysleli, kudy dál. Jaké chceme město? Pro koho? A co chceme nabídnout návštěvníkům Prahy?
Za mě jsou to jednoznačně vedle zmiňovaných památek všechna ta živá zákoutí, kulturní akce, výstavy, trhy, zelené parky a prostor pro všestranný rozvoj těla i ducha. Je to ale také prostor a podpora inovací, vědeckého bádání a podnikavého ducha. Právě tudy vede cesta z krize a právě toto je způsob, jak minimalizovat dopady příštích krizí, které svým úderem smetou celé jedno odvětví, jakým je například cestovní ruch.
Je to samozřejmě běh na delší trať. Nevím, nakolik tomu napomůže částka 121 milionů korun, které pražský magistrát investuje do obnovy sektoru cestovního ruchu. Osobně to beru spíše jako svým způsobem náplast na ztráty, které bohužel postihly podnikatele v tomto odvětví.
Pokud chceme Praze vdechnout nový život, budeme se muset dívat mnohem dál do budoucnosti. Budeme muset hledat cesty, jak diverzifikovat lokální ekonomiku a najít zdroje pro její fungování.
V tomto ohledu naprosto souhlasím s radní Třeštíkovou, když ve zmiňovaném rozhovoru upozornila, že neexistuje jednoduchý recept na proměnu města žádaným směrem. Jak říká: „Je to soustava drobných zásahů do fungování města, na nichž se pracuje roky a které jsou vidět až za nějakou dobu.„
Dodávám za sebe: Záleží na každém z nás, jaká bude Praha v příštích letech.
Inga
#ZáležíMiNaPraze
