Obíhat mají data, ne občan. Vzpomínáte si ještě na toto heslo, které doprovázelo spuštění tzv. základních registrů v roce 2012? Nemyslela jsem si, že mi ještě někdy vytane na mysli.
Spletla jsem se. V uplynulých dnech jsem si na něj vzpomněla hned několikrát. Potřebovala jsem totiž změnit adresu sídla firmy. Upřímně řečeno, nečekala jsem, že jsem se sama sobě postarala o den strávený obesíláním nejrůznějších úřadů, kterých by se tato změna mohla týkat. Jen namátkou: živnostenský odbor, finanční úřad, zdravotní pojišťovna a správa sociálního zabezpečení, pojišťovna, banka. Tak nějak jsem totiž doufala, nebo možná i předpokládala, že osm let po revoluci, jak byly ony registry nazývány, si takovou poměrně banální změnu mezi sebou úřady sdělí i bez mého přičinění.
Píše se rok 2020. Papírovým kartotékám už dávno odzvonilo. Pravidelně slýcháme zprávy, jak se státní správa digitalizuje a zmenšuje se byrokracie. Poslouchá se to pěkně, o tom žádná. Když ale pak chcete na tom moderním a byrokracií nezatíženém úřadě něco vyřídit, většinou vás čeká rychlé vystřízlivění. Stát sice prostřednictvím svých úřadů spravuje obsáhlé databáze s veškerými informacemi o každém občanovi, mezi sebou je ale v mnoha případech instituce pořád ještě nesdílí. Změny je tak nutné pořád ještě nahlašovat na různých místech v závislosti na životní situaci, kterou právě řešíte.
Nechci být přehnaně kritická. Vím, že kus dobré práce se už v tomto ohledu podařilo odvést. Stačí zmínit třeba síť CzechPoint, která slouží veřejnosti velice dobře. Stejně tak chápu, že jde o složitý proces, který nelze nastartovat přes noc. Nemohu se ale zbavit pocitu, že jsme usnuli na vavřínech a další změny se dějí jen velice pomalu. Celých šest let od onoho přelomového roku 2012 třeba trvalo, než se podařila odstranit absurdní situace, kdy jste o řidičský průkaz museli žádat na obecním úřadě v místě svého trvalého bydliště. Přitom hodně pochybuji o tom, že by v Aši fungoval tento proces jinak než v Ostravě.
Podstatnou změnu by měl snad už konečně přinést zákon o právu na digitální službu. Na základě něj by měl každý občan právo vyřídit své záležitosti elektronicky. Co je ale možná ještě podstatnější, zákon by měl přinést i nezbytné zjednodušení agend a povinnost nevyžadovat od občanů údaje, které již stát má k dispozici.
Norma by se měla zavádět pět let. Nezbývá než doufat, že tentokrát se už opravdu dočkáme. Ono pomyslné „běhání po úřadech“ mi v digitálním 21. století nepřijde moc důstojné.
