Televize Seznam přišla s děsivým odhalením. Ve svém novém investigativním seriálu ukazuje, co se děje za zdmi jednoho ostravského domova pro seniory. Příznačné je, že se ten domov jmenuje Slunečnice.
Jenže tím všechno sluníčkové končí. Podle reportážní série Seznamu je to spíše dům hrůzy. Klienti a klientky jsou ponižováni, personál s nimi zachází často velmi nevybíravě, spíše bych řekla nelidsky. Nechci to ani popisovat, raději se podívejte sami.
Tahle zjištění reportérů jsou opravdu děsivá. Přitom Slunečnice má na svém webu, že bude „poskytovat uživatelům takovou míru podpory, která vede k jejich rozvoji nebo uchování dosavadních schopností,“ přesný opak toho, co se děje. Též slibují „individuální a flexibilní přístup k uživatelům“, jenže realita vyznívá spíše tak, že stařečci a stařenky tamní personál spíše obtěžují.
Televize Seznam zveřejnila na svém webu také zkušenosti diváků s dalšími podobnými zařízeními. A tady už to začíná být opravdu vážné. Je až bolestivé to číst: „Žer, nemám jenom tebe, dělej“ a „ó paní profesorka se nám zase po**ala a to má vysokou školu“ aj.“
Napadá mě, to jsme na tom opravdu tak špatně, že se takto chováme ke svým rodičům a prarodičům? Chtělo by se říci, že je to selhání konkrétních jednotlivců. Jenže podle zmiňovaných zkušeností diváků je ten problém mnohem více rozšířen a příčiny budou pravděpodobně mnohem hlubší. Sama občas slýchám stížnosti na kvalitu péče v domovech pro seniory. Většinou ale nejde vyloženě o ponižování nebo dokonce týrání. Často jde o nedostatek pozornosti a naslouchání ze strany personálu, časté jsou též stížnosti na stravování.
Tady narážíme na obvyklý problém s financováním a nedostatkem personálu. Sama ministryně Maláčová se na adresu ostravského domova Slunečnice vyjádřila, že kromě nepřístojného chování personálu bude mít vliv „celá řada věcí jako vyhoření, nízké ohodnocení, nedostatek personálu“. To je podle ní, a asi nás to nemůže překvapit, obrovský problém v České republice.
Věci nejsou černobílé a asi nenajdeme snadné řešení celé situace. V tomto jsem určitě za jedno s ministryní Maláčovou, že je potřeba jednat a využít systém kontroly ve Slunečnici, ale i v dalších podobných zařízeních napříč republikou. Rozhodně si myslím, že o těchto věcech musíme také otevřeně a nahlas mluvit. Jedině tak dodáme lidem odvahu, aby se nebáli se svými příběhy vystoupit na světlo. Toto je cesta, jak postupně dojít k nápravě.
Opět si říkám, jak důležitá je rodina. A i když jsme v situaci, že své rodiče z nejrůznějších důvodů musíme svěřit do podobného zařízení, pořád jsme to my, kdo za ně nese odpovědnost. Musíme bdít nad tím, aby nestrádali, navzdory tomu, že domov pro seniory nikdy nemůže nahradit domácí prostředí.
Jednou z možností, jak ulehčit rodinám v péči o seniory, je institut domácí péče. V tomto směru máme u nás ovšem také značné rezervy. Myslím si, že pokud bude pro více rodin domácí péče dostupnější, nebudeme muset řešit, jestli se domovy pro seniory nemění v domy hrůzy.
Inga Petryčka
