Znám ve svém okolí hned několik žen, o kterých jsem přesvědčena, že by byly skvělými političkami. Mají přehled, jasný názor, výborné komunikační a přesvědčovací dovednosti a pevné morální zásady. O politiku se zajímají a sledují ji. A přesto když přijde řeč o vstupu do politiky, zmlknou a je na nich najednou znát nepochopitelná nejistota.
Čeho se bojí? Vždyť tyto ženy jsou ve svém zaměstnání zvyklé vést týmy lidí a dle reakcí svých podřízených to dělají velice dobře. Jsou oblíbené a zároveň i respektované, což rozhodně není úplně běžné.
Všechny do jednoho se shodují na tom, že nevědí, jestli by je mezi sebe převážně mužský kolektiv přijal a zda by se v rámci něho dokázaly prosadit. A pokud ano, zda by pak byly ještě schopné zvládnout postarat se o rodinu, děti a domácnost. Svoji roli hrají i předsudky, o kterých jsem se zmiňovala v prvním díle seriálu o ženách v politice.
Rozhodně netvrdím, že tyto obavy nejsou na místě nebo že by byly nepodstatné. Také jsem zažila okamžiky, kdy mi podobné pochybnosti svazovaly ruce. Rozhodně by ale takové pocity neměly být tím, na čem stojí a padá, zda se politice věnovat nebo se tohoto snu raději vzdát.
Vždycky se sama sebe ptám, co by mohlo ženám pomoci, aby se dokázaly od svých obav z politiky oprostit. Žádný univerzální recept asi neexistuje. V první řadě je podle mě důležitá podpora a pomoc okolí, především nejbližší rodiny. Se spokojenou, šťastnou a podporující rodinou v zádech je rozhodnutí jít do politiky pro ženu bezesporu výrazně snazší.
Jedna obecná rada mě ale napadá. Ženy by měly mít neustále na paměti, že jsou jiné než muži, a proto nemá cenu se s nimi poměřovat nebo soutěžit. Pro dobrou politiku je důležité, aby se tyto dva světy potkávaly a doplňovaly. Ženy sice nemají většinou tak ostré lokty, takže může trvat déle, než se jim podaří vzbudit pozornost. Na druhou stranu ale dokážou naslouchat, projevit větší empatii a vést slušnou a věcnou debatu až do konce. Bez vyhrocených momentů, kdy docházející argumenty nahrazuje peprné vyjadřování a čas od času i poměřování bicepsů. A to rozhodně není málo!
O roli žen v politice se vlastně podobně vyjádřil i Václav Havel. „Ženy v sobě mají něco, co by se mělo objevit v politice. Citlivost ke konkrétní situaci, ke konkrétnímu člověku.“ Souhlasíte?
#LepšíPolitika #ŽenyVPolitice
