Rozhovor s dobrovolnicí pracující v LDN
Za normálních okolností byste ji potkali za pultem jejího malého obchůdku, kde prodává oblečení a doplňky. Teď svůj vytříbený sportovně elegantní šatník vyměnila za kombinézu, respirátor a ochranný štít. Začala pracovat jako dobrovolník v léčebně dlouhodobě nemocných. Musím přiznat, že jsem ji na fotografiích, které mi poslala, nepoznala. A to jde o moji velice dobrou kamarádku. Když jsem se s ní potkala, zahrnula jsem ji dotazy. A jsem ráda, že souhlasila s tím, abych její odpovědi uveřejnila. Doufám totiž, že by její zkušenosti a nadšení z dobrého pocitu mohly přilákají další dobrovolníky, kterých je dnes tolik potřeba.
Jak tě napadlo jít pracovat do LDN?
Dennodenně jsem viděla ve zprávách naše lékaře a zdravotníky, jak těžkou práci pro nás všechny teď odvádějí, zvlášť, když jich také vlivem nemoci ubývá. Cítila jsem se špatně, když jsem si sama sobě připustila, že já vlastně sedím už týden doma, když musím mít zavřeno. Děti jsou velké, domácí výuku zvládají samy, takže mě doma nepotřebují 24 hodin denně. Domluvila jsem se tedy s nimi a manželem a přihlásila jsem se jako dobrovolník.
Máš vlastně nějaké zdravotní nebo sociální vzdělání? Nebo zkušenosti?
Nemám. Proto jsem také nevěděla, zda mám jako dobrovolník šanci. Zjistila jsem ale, že to není problém. Prošla jsem zaučením a brzy jsem mohla již i k nakaženým klientům. Samozřejmě jim nedávám injekce, ani jim neměním infuze. Vypomáhám s donáškou jídla, krmením, běžnou hygienou, výměnou prádla a podobně. Té nezdravotnické práce je v léčebně více než dost.
Je ta práce těžká?
Lhala bych, kdybych tvrdila, že to není těžká práce. Musím říct, že se na práci zdravotníků a dalšího personálu budu odteď dívat úplně jinýma očima. Vše je navíc ztíženo ochrannými obleky a rukavicemi.
Je něco jiného, co tě překvapilo?
Uvědomila jsem si, jak dlouho vlastně už pacienti LDN, ale jde obecně o klienty všech zdravotnických a sociálních zařízení, žijí v izolaci od své rodiny a známých. Není to tak nějaký virus nebo jiné onemocnění, z čeho mají tito lidé obavy. Oni strádají hlavně samotou, strachem a nejistotou. Jsem proto vděčná, že se k nim dostanu takto blízko, můžu si s nimi normálně popovídat a utěšit je. Zlepším tak den nejen jim, ale také sobě. Je to pocit k nezaplacení.
Doporučila bys dobrovolnickou práci ostatním?
Rozhodně. Pokud chceme být teď opravdu užiteční a nemáme jinou neodkladnou práci nebo závazky v rodině, měli bychom také převzít zodpovědnost a zkusit pomáhat. I když si to nemyslíme a nemáme žádné sociální nebo zdravotnické vzdělání, máme řadu jiných schopností a znalostí, které mohou být pro druhé užitečné a potřebné.
Zapojte se jako dobrovolníci
Pokud můžete, pomozte zvládnout epidemii koronaviru jako dobrovolník. Dobrovolníky nyní hledá velká spousta zdravotnických i sociálních zařízení. Nejde tedy jen o nemocnice. Není třeba mít žádné speciální zdravotnické ani sociální vzdělání, vše je možné naučit se na místě. A kdo ví, třeba zrovna u vás chybí v nemocnici nebo domově pro seniory kuchař, IT specialista nebo řidič. Tedy obor, který je vám dobře známý.
Jak se stát dobrovolníkem?
Přehledný rozcestník naleznete třeba na webových stránkách charita.cz. Tam jsou zveřejněny výzvy jednotlivých Charit i návody, jak postupovat. Nebo se zkuste zeptat přímo ve svých obcích, které provozují domovy pro seniory a domovy s pečovatelskou službou. Výzvy najdete i na webových stránkách jednotlivých nemocnic.
