Ministryně Jana Maláčová přišla s přepracovaným návrhem na zřízení jeslí, na jejichž financování se bude podílet stát.
Její úmysl je zřejmý. Dát maximálnímu počtu rodičů šanci, aby mohli své děti umístit do jeslí, v případě, že tomu jejich životní situace odpovídá. Návrh myslí také na nízkopříjmové skupiny rodičů a zohledňuje jejich finanční možnosti. Ministryně Maláčová tak mimochodem reaguje na skutečnost, že v mateřských školkách je přibližně 40 tisíc dětí ve věku do 3 let. To je zátěž pro školky, ale v konečném důsledku hlavně pro děti samotné. Jesle přitom nabídnou prostor a péči úměrnou věku dítěte.
Osobně to vnímám jako vstřícný krok.
Ráda bych na tomto místě zdůraznila, že sdílím přesvědčení, že to nejlepší, co může dvouleté dítě, a platí to pro děti v jakémkoli věku, dostat do života, je nepřetržitá pozornost a péče vlastních rodičů, zejména maminky.
Jenže současně vnímám, že v životě mohou nastat různé situace. Potom je možnost umístit dítě do jeslí vítanou pomocí, či dokonce řešením určité tíživé situace.
Samozřejmě, může v tom být kariéra rodičů, potažmo matky, co někteří kritizují. Může to být ale také skutečnost, že jsou rodiče rozvedení a matka se o dítě stará sama.
V České republice evidují statistiky až 200 tisíc matek samoživitelek. (Abychom byli přesní, v této skupině je přibližně 10 % mužů, kteří se starají o děti v neúplné domácnosti.) Jejich ekonomická situace je přitom často na pováženou. Třetina jich má příjmy do 10 tisíc korun měsíčně. Více než třetina samoživitelek navíc pobírá výživné nepravidelně nebo ještě častěji vůbec. Musí se starat, jak umí. Nechme jim proto možnost, aby se o sebe a své dítě mohly postarat. Jesle jsou v tom ohledu velkou úlevou.
Právě proto bych nesoudila a neříkala, jak je to správně, a nechala bych toto rozhodování plně na rodičích, respektive na maminkách samotných.
Náš stát poskytuje ve srovnání s jinými zeměmi poměrně nadprůměrné rodičovské příspěvky, za což buďme rádi. Pokud si přesto rodiče vyhodnotí, že i tak chtějí využít jesle, nechme to na nich.
V případě rodičů samoživitelů si ovšem myslím, že je situace o dost obtížnější a že by podpora ze strany státu měla být vyšší. Měla by zohledňovat tuto formu znevýhodnění. Někdo občas sice namítne, že „si za to přece mohou sami,“ jenže mysleme především na děti. Ty se do té situace nedostaly o své vůli. Děti jsou naše budoucnost. Pokud chceme, aby ta budoucnost byla co nejlepší, musíme se starat. A tady musí sehrát svou roli i stát.
Osobně jsem ráda, že možnost dát malé dítě do jeslí chce náš stát nabídnout maximálnímu počtu zájemců. Z logiky návrhu Jany Maláčové vyplývá, že by se jesle měly stát dostupnější nejen finančně, ale také geograficky.
Musím říct, že jsem také ráda, že je to možnost, nikoli povinnost.
Tak si představuji podporu rodin s dětmi, která respektuje práva rodičů a přitom nezpochybňuje základní potřebu dětí zůstat co nejdéle s maminkou. Pokud to ovšem jejich životní situace dovoluje.
Pokud v podminkachzustane, že dítě může samozivitel umístit do jeslí na 4,5hodiny (aby neztratil nárok na rod.prispevek), tak si bohužel nevydelali dost a většinu takto získaných prostředků pohltí samotné výdaje na jesle….
A při (ne) rychlosti našich poslanců je se jen ve hvězdách…..stejne jako opakovaně slibované paragrafy o výživném do OZ…protoze nemáme minimální hranici výživného, je možné stanovit výživné, v mém případě matce, na smesnych 350kc na 13dceru…na 11syna 350 a na 15tiletou 400….celkem na tři děti… 1000kc a to mě stálo 4roky lítání po soudech…
Přitom návrh aby výživné se stanovovala jako %podíl životního minima, jsem na MPSV a poslancům zasílal opakovaně, ještě za ninistryně Marksove
Deset let nám politici slibuji, že to dají do pořádku….mam obavy ze můj 7mesicni vnuk dospěje a stejně se do té doby nic nezmění…