Je vícero věcí, které postrádám v české politice. Dnes bych ráda zmínila jen dvě. Ty u mě totiž aktuálně v pomyslném žebříčku nedostatků vedou a výrazně zastiňují všechny ostatní. Je to zdravý rozum a manažerské dovednosti.
Není asi těžké uhodnout, ke kterým událostem mířím. Konflikt středočeské záchranářky s hejtmankou Jermanovou kvůli otevřenému dopisu, ve kterém upozornila na nedostatek ochranných pomůcek na začátku koronavirové epidemie, je zářným příkladem, kdy obě tyto schopnosti (dá-li se tak zdravý rozum vůbec nazvat) naprosto chybí.
Každý máme své zkušenosti s různými druhy šéfů. Na jedné straně jsou tací, kteří stojí o interakci a vytváření přátelského prostředí, přičemž dokážou přijmout názory a stížnosti svých podřízených a postavit se k nim konstruktivně. Na opačné straně pak existují šéfové, se kterými není radno příliš diskutovat, protože byste mohli narazit. Takový šéf není schopen čelit názorovým odlišnostem. Proč? Protože má strach z toho, že by ztratil autoritu? Těžko říct.
Každopádně to vypadá, že v případě hejtmanky Jermanové narazila zdravotní sestra Brožová na betonovou zeď. Odpověď v podobě zastrašování, kterým trestní stíhání bezpochyby je, je podle mě naprosto za všemi hranicemi přijatelného chování, které bychom od politika ve vysoké funkci očekávali.
Celý případ je o to víc tristní, že za Brožovou se postavila řada jejích kolegů, ale jen neveřejně, protože se báli reakce svých nadřízených. Dostali jsme se tak do absurdní situace, kdy se zdravotník v první linii nebál nákazy novým typem nemoci. Naopak. Měl obavy z toho, že on sám může kvůli absenci potřebného vybavení ohrozit pacienty. Ale bál se to přiznat.
Hodně jsem přemýšlela, co za touto kauzou vlastně stojí. Je to odraz toho, jaké zvyklosti, vymykající se morálním zásadám, jsou běžné i u hejtmančiných nadřízených na celostátní úrovni? Takový názor mimochodem nastínila i sama Brožová. Nebo je to jen zkrat, jehož příčinou byla stresová situace, která v té době panovala? V tom případě se pak nabízí otázka, zda potřebujeme politiky, kteří neumějí pracovat a rozhodovat pod tlakem.
V pondělí to už vypadalo, že by se mohly pohnout ledy. Hejtmanka ale nakonec jen prohlásila, že záchranářka je pouhou obětí dění v zákulisí, možná jakýchsi politických půtek. A hejtmance samotné to je, dle jejích vlastních slov, líto. Toť celé, pomyslná betonová zeď se neposunula ani o píď.
Není pochyb o tom, kdo vyjde z této konfrontace vítězně. Paní Brožová na mě působí jako skutečná profesionálka, která si na nic nehraje. Hovoří věcně, trvá na principech, a hlavně popsala etická dilemata zdravotníků, která bychom si možná ani neuvědomili. Škoda, že toto nemohu napsat i o našich vládnoucích politicích.
