Často ode mě slýcháte, že bych si pro nás přála lepší politiku. A stejně tak často se mě poté ptáte, co to vlastně ta lepší politika je. Je mi jasné, že by se nad tímto slovním spojením dalo diskutovat hodiny, protože co člověk, to jiný názor. Co to ale znamená pro mě?
Podle mě bude politika lepší, když se do ní vrátí slušnost a lidskost. Tyto dvě hodnoty totiž v dnešní politice postrádám.
Slušnost není archaické slovo z filmu pro pamětníky. Považuji ji za jeden ze základních rysů křesťanské morálky. Možná i proto se k ní pravidelně na billboardech hlásí nemalý počet politiků. Zdá se mi ale, že v realitě se pak z ní často stává pouhá veličina bez valného významu.
Ve slušné politice se věci říkají takové, jaké doopravdy ve skutečnosti jsou. Bez marketingových kudrlinek zkreslujících realitu. Ke slušné politice patří naslouchání, pochopení a porozumění. Nepředstavujme si ji ale jako tichou přikyvující společnost, kde nenarazíme na zvýšený hlas či nekompromisní bouchnutí do stolu v otázkách, ve kterých je to potřeba. Tyto věci se přece nevylučují. Názorové konflikty k politice patří, i ty se ale dají zvládnout čistě, bez ponižování či urážek a v rámci demokratických mantinelů. Řečeno sportovní terminologií, ve slušné politice se hraje čistě a férově.
Slušný politik ví, že ho jeho funkce neopravňuje, ale zavazuje. Ví, že zde není místo pro povyšování se a udělování rad ostatním jen z titulu svého postavení. Nebojí se stoupnout si před zrcadlo a upřímně si odpovědět na jednoduchou otázku: „Komu svými činy prospěji?“ Odpověď bude pokaždé stejná: „Těm, kteří ve mě vložili svou důvěru a díky kterým jsem dnes na tomto místě.“
V politice musí vždy na prvním místě stát člověk. Bez výjimek. Politici nesmí pracovat pro sebe ani pro lobbující firmy či společnosti, jak se to dnes bohužel nezřídka jeví. Musí zůstat pevně na zemi po boku ostatních lidí, aby mohli vnímat jejich skutečné problémy všedního života, kterými je třeba se zabývat. V praxi to znamená prosazování nejen krátkozrakých populistických líbivých kroků, ale také řešení palčivých problémů, která sice mohou v krátkodobém horizontu přinést jistá omezení, z dlouhodobého hlediska však budou znamenat zlepšení života pro potřebné.
Lepší politika, jak jsem ji nastínila, není žádná utopie, nemyslíte? Je to pouze a jen politika, která klade důraz na to nejdůležitější, na člověka, a opírá se přitom o základní morální hodnoty. A o těch její představitelé nejenom mluví či se jimi chlubí, ale hlavně podle nich i konají.
Inga Petryčka
