Nedávno se mi rozbila pračka. Na tom by samo o sobě nebylo nic zvláštního. Překvapilo mě ale to, co se odehrálo potom. Přítel Google mi pomohl najít pět opravářů z blízkého i vzdálenějšího okolí, a tak jsem si říkala, že je to, lidově řečeno, v suchu. Nebylo. Jedno telefonní číslo nedostupné, dva opraváři byli příliš vytížení, takže bych na ně čekala minimálně měsíc, zbylí dva zase neopravují můj typ pračky. Ale prý se mohu obrátit na autorizovaný servis, kde mi jistě pračku zprovozní. Jestli ji tam mám dopravit v batohu na zádech nebo si dopravu zajistí servis sám, jsem nezjišťovala. Vždyť jsem proboha chtěla najít jen opraváře, který přijede ke mně domů a na pračku se podívá! Klidně mu uvařím i kafe, když na to přijde. Všechno nakonec naštěstí dobře dopadlo. Známý mi doporučil svého kamaráda, sympatického padesátníka, a ten měl za půl hodiny hotovo.
Nevím, možná jsem jen neměla štěstí nebo jsem špatně hledala. Ale obávám se, že tady problém nebude. Potvrzují to statistiky, inzeráty na Úřadech práce i palcové titulky v novinách. Opravdu máme málo řemeslníků a měli bychom to řešit. Pokud totiž bude pravda to, o čem se mluví, a další úbytek zaznamenáme se zavedením EET na jaře příštího roku, budeme muset příště shánět instalatéra, malíře nebo zedníka s pomocí detektivní agentury.
Důvodů, proč se tak děje, je podle mě hned několik. Drobné podnikatele by si měl stát hýčkat. U nás to je spíš naopak. Politici slibují hory doly. A když už schválí nějakou výhodu, tak jen proto, aby ji vzápětí opepřili nějakou novou povinností a nárůstem administrativy. Politická rozhodnutí nejsou předvídatelná, vše se šije horkou jehlou, bez řádné přípravy a směrodatných podkladů, takže se nelze divit, že jsou malí podnikatelé skeptičtí. Do poslední chvíle není nikdy jasné, na co se mohou živnostníci „těšit“. Zavádění EET je toho jen důkazem. Chápu obavy řemeslníků, zvláště těch předdůchodových profesionálů, že to pro ně bude zátěž, kterou navíc někteří nemusí zvládnout technicky. Ano, byla sice schválena úleva ve formě papírového režimu, ale tady už sám název napovídá, že to bude znamenat zase a jen více papírování. Výjimka na prodej kaprů před Vánocemi mi také není moc jasná. V listopadu si na výlovu koupím kapra s EET, v prosinci pak na trhu bez EET?
Já v žádném případě nechci tvrdit, že je celá myšlenka EET špatná. Souhlasím, že je třeba bojovat s šedou ekonomikou a podporovat poctivé podnikatele. Ale přijde mi rozumnější, když už ji tady jednou máme, aby byla zachována určitá spodní hranice, určitý roční obrat, od kterého teprve bude pro podnikatele povinná. A aby byly důkladně zváženy výjimky.
Politické sekýrování není jediným důvodem, proč řemesla upadají. Mladým lidem chybí motivace. Někdo chce jít jednoduše cestou menší dřiny. U mnohých zase stále ještě panuje předsudek, že na „učňáku“ končí žáci se špatným prospěchem. Přitom šikovný řemeslník si dnes dokáže vydělat více peněz než kdejaký zaměstnanec sedící v útulné kanceláři. Lidé dokážou ocenit dobrou práci a rádi si za ni i připlatí. Převis poptávky nad nabídkou také dělá s cenami své.
Řemeslo má perspektivu. Je na školách a zaměstnavatelích, aby získalo zpět svoji dobrou pověst, svoji prestiž. A je na politicích, aby ho podporovali, a ne mu házeli klacky pod nohy.
Inga Petryčka
