Ráda nakupuji na farmářských trzích a v pojízdných prodejnách, které patří malým rodinným farmám. V zimě pak využívám dovozu bedýnek se zeleninou a ovocem od místního zemědělce. Rozhodně se přitom nepovažuji za žádného fanatického příznivce zdravého stravování. Jsem pouze přesvědčena, že bychom měli přemýšlet o tom, co jíme. Nemělo by nám být jedno, kde a jak vyrostlo ovoce v našem nákupním košíku nebo jak bylo zacházeno se zvířaty, jejichž maso kupujeme.
Jsem ráda, že podobně smýšlejících lidí u nás přibývá. Podle některých průzkumů biopotraviny preferuje více než třetina žen s vysokoškolským vzděláním ve věku mezi 30 a 39 let.
Biozemědělství je na hony vzdálené tomu, na co jsme zvyklí. Nezná pesticidy ani jiné chemické látky, při výběru pěstovaných rostlin dbá na to, aby půda zůstala v dobré kondici, a zvířatům dopřává volný výběh. Biopotraviny navíc v testech vykazují lepší nutriční vlastnosti a také lépe chutnají. Přesto je jejich nabídka stále hodně omezená. Důvodem je, jak jinak, jejich cena.
Cena biopotravin od místních ekologických farmářů se většinou bohužel nedá srovnat s cenou potravin klasického zemědělství, které drancuje půdu, používá chemické postřiky a zvířata se dostanou na čerstvý vzduch jen při převážení na jatka. Kvalita jeho produktů je navíc celkem často přinejmenším diskutabilní. A i přes to všechno se konvenčnímu zemědělství stále dostává tučné podpory ve formě dotací. Celkem šokující jsou jen čísla o množství pesticidů, kterých se v EU ročně prodá okolo 360 milionů kg, přičemž se toto číslo nijak zásadně nesnižuje.
Myslím si, že je více než nutné, aby stát podpořil produkci a usnadnil nákup biopotravin. Je třeba další masivní pomoci malým rodinným podnikům, kterým není cizí šetrné hospodaření a kteří pro nás nejsou anonymní a ručí za kvalitu svých produktů. Vhodné by bylo snížení DPH a usnadnění vstupu regionálních bioproduktů na pulty běžných obchodů. Je to v zájmu našeho zdraví i naší přírody.
