„We did it.“
„Dokázali jsme to.“
Telefonát Kamaly Harrissové nově zvolenému americkému prezidentovi, který zveřejnila na sociálních sítích a který obletěl během pár hodin svět, máme ještě určitě v živé paměti. Měli jsme tak vlastně svým způsobem štěstí. Mohli jsme být svědky přelomového mezníku amerických dějin.
Kalifornská senátorka se stane historicky první viceprezidentkou a první viceprezidentkou tmavé pleti.
Harrissová pomohla Bidenovi k vítězství
Média a politologové nejsou zajedno v tom, jestli tato žena s jamajsko-indickými kořeny přispěla k Bidenově zvolení či nikoli. Někteří tvrdí, že výběr spolukandidáta nemá na preference voličů větší vliv. Jiní oponují, že šlo o Bidenův promyšlený tah, jak získat přízeň Afroameričanů.
Podle mě má Harrissová na úspěchu Joea Bidena rozhodně velkou zásluhu. Pokud nově zvolený prezident v kampani apeloval na touhu Američanů po změně, pak její nominací na post viceprezidentky jednoznačně dokázal, že toto svoje heslo bere vážně.
Tvrdá, férová, přitom dostatečně lidská
Myslím si, že v případě Harrisové nemůže být pochyb o tom, že se na svoji budoucí funkci vypracovala sama svou vlastní pílí, přesvědčením a odhodlaností. Má za sebou mnoho pracovních úspěchů v roli právničky i političky. Je známá pro svoje nekompromisní a pevné názory, ale zároveň i férovost.
Musím se přiznat, že když jsem se dívala na výčet toho, co vše tato žena již v životě dokázala, vyvstal mi před očima obraz tvrdé ženy s ostrými lokty.
Nicméně pak jsem si poslechla její projev, který pronesla letos v létě na sjezdu demokratů, kteří ji nominovali na post viceprezidentky, a ten mi dost zásadně změnil moje dosavadní vnímání této pozoruhodné ženy.
První, co mě při poslechu překvapilo, byla neuvěřitelná lidskost, kterou ve svém vystoupení projevila.
Je to asi tím, že v naší politické kultuře nejsme zvyklí na to, aby politici ve svých veřejných vystoupeních odhalovali své soukromí a dávali větší prostor sdílení svých osudů a důležitých mezníků, které jim určily další život. A přitom to jsou možná právě ty důležité okamžiky, kdy se s nimi mohou voliči ztotožnit.
U nás můžeme na podobné momentky narazit jen na sociálních sítích.
Rodina za každých okolností na prvním místě
První část své srpnové řeči Harrissová věnovala odkazu žen, které v historii bojovaly za svobodu a rovnost, a díky nimž se ona sama dostala až takto daleko. Další část proslovu pak věnovala právě onomu zmíněnému osobnímu a profesnímu životu a svým kořenům.
Obzvláště zdůraznila roli matky a její výchovy na svůj život.
„Matka vštípila mě a mé sestře hodnoty, které jsou v životě důležité. Vychovala nás tak, abychom byly hrdými a silnými černošskými ženami, a zároveň abychom byly hrdé na náš indický původ. Naučila mě, že rodina je na prvním místě,“ řekla.
A dodala k tomu, že zároveň matka vždy dbala na to, aby si všímaly věcí kolem sebe a byly si vědomy problémů, se kterými bojují lidé kolem nich.
Neexistuje vakcína proti rasismu
Pominu-li osobní zpověď, stěžejní částí projevu byla samozřejmě proklamace podpory Bidenovy vize Ameriky jako země, kde jsou vítáni všichni bez ohledu na vzhled nebo původ.
Kde mohou, jak řekla, panovat rozdílné názory, nicméně všichni musí být zajedno v tom, že každá lidská bytost si zaslouží uznání a respekt.
Jedna ze zásadních vět, která mi utkvěla v paměti, pak zněla: „Neexistuje vakcína proti rasismu.“
Tímto sdělením Harrissová propojila dva zásadní problémy současné Ameriky, které je nutné řešit. A je docela dobře možné, že tak nepřímo dala najevo, že bude z Bílého domu podporovat hnutí Black Lives Matter.
Harrissová tak může, podle mého názoru, sehrát důležitou roli v určitém znovustmelení Ameriky, trpící pod náporem rasových nepokojů a navrch k tomu zasaženou koronavirovou epidemií.
Navíc je jisté, že se stane živoucím důkazem a důležitou inspirací pro mnohé ženy a obecně i pro nebílé Američany, že má cenu na sobě pracovat a že je možné dosáhnout svých cílů a snů.
Takto se o ní mimochodem vyjádřila i Angela Merkelová.
Přelomový rok pro ženy v americké politice
Nesmíme ale zapomínat, že Kamala Harrissová coby první viceprezidentka je jen jakousi třešničkou na dortu.
Rok 2020 je pro ženy v americké politice přelomový i v jiných ohledech. Do Sněmovny reprezentantů se dostal rekordní počet žen. Mezi nimi i muslimky nebo původní obyvatelky Ameriky. A nechybí ani nejmladší žena v dějinách.
Napadá mě tak otázka.
Vezmeme-li vedle těchto aktuálních amerických voleb v potaz i ženy na vedoucích postech v evropských zemích a v institucích EU, znamená to, že dvacátá léta jednadvacátého století budou těmi, kdy se ženám konečně podaří otevřít dveře do politiky?
Já osobně bych si to moc přála.
Inga
Zdroj foto Wikipedia.org
