První říjnový den se slaví Mezinárodní den seniorů. U nás si ho připomínáme už podesáté. Řada měst připravila na oslavu program zahrnující přednášky, workshopy a kulturní vystoupení. Většina z nich se za dnešní mimořádné situace bohužel nebude moci uskutečnit ve formě, na jakou jsme zvyklí a jakou bychom si přáli, nicméně k úplnému zrušení naštěstí nedošlo. Akce se přesunují do on-line světa.
Pročítala jsem si původně připravené programy a musím říct, že mě zahřálo u srdce, jaké pojetí tohoto svátku města zvolila. Jeho nedílnou součástí jsou (nebo měly být) totiž i společné akce prarodičů a dětí. Někde se měly konat společné výtvarné dílny, jinde zase školy chystaly divadelní představení, ve kterých si babičky a dědečkové měli zahrát společně se svými vnuky.
Přimělo mě to k zastavení a zamyšlení, jaká opatření či kroky rozhodují o tom, aby se dalo říct, že jako společnost dokážeme opravdu zachovat důstojný a plný život našich seniorů. Jako určité nosné pilíře k zajištění tohoto cíle mě napadly tyto: finanční zajištění seniorů, dostupné sociální služby a mezigenerační soudržnost.
1. Finanční zajištění seniorů
Důstojné prožití stáří bude vždy z velké míry ovlivňovat finanční situace seniorů. O tom asi nikdo z nás nepochybuje. Stejně tak asi všichni kvitujeme pravidelné navyšování penzí, a přitom si zároveň uvědomujeme nevyhnutelnost urychlené důchodové reformy. O tom teď ale mluvit nechci. Vážné diskuse o zhroucení důchodového systému rozhodně k oslavě svátku seniorů nepatří, ten je o něčem jiném. Pokud by vás ale zajímaly mé názory k tématu, naleznete je v některých předchozích příspěvcích zde.
2. Dostupné sociální služby
Správné nastavení a dostupnost sociálních služeb jsou podle mě dalším důležitým předpokladem pro spokojený a naplněný seniorský věk. Systém by měl být nastavený tak, aby na jedné straně zajistil podporu těch seniorů, kteří mají možnost prožít tento věk v pohodlí domova, a v maximální míře usnadnil život jejich blízkým, kteří se o své příbuzné starají. Na druhou stranu musí být ale připraven poskytnout péči i pro všechny ty, kteří z nejrůznějších důvodů doma zůstat nemohou. (odkaz na další články?)
3. Mezigenerační pospolitost
Právě nad letáky s programy na oslavu svátku seniorů jsem si uvědomila ještě jednu zásadní věc. Ještě za dob našich prarodičů bylo zcela běžné, že jeden dům obývalo společně hned několik pokolení. Starší pomáhali mladším s hlídáním a výchovou dětí, mladí se pak později mohli zase postarat o starší. Přirozená pokora a úcta ke starším tak přicházela automaticky. Toto ale vymizelo. Rodiny žijí ve svých izolovaných společenstvích o několika málo členech a pravidelný kontakt se staršími příbuznými často zprostředkovává pouze v lepším případě skype, v horším případě telefon. Jedním z důležitých cílů naší generace by tak mělo být opětovné postavení mostů mezi generacemi.
Ideálními prostředky k tomu mohou být, podle mého názoru, právě projekty, které jednotlivé generace spojují. Kromě oslav Mezinárodního dne seniorů mě napadá třeba úžasný vánoční projekt Ježíškova vnoučata. Pevně doufám, že podobných akcí bude přibývat.
Nezapomeňte proto, prosím, dnes na své rodiče, prarodiče a další blízké seniory. Poděkujme jim za to, co pro nás v životě udělali, a zasaďme se o to, abychom s nimi mohli trávit co nejvíce času. Zaslouží si to!
Inga
