Muži a ženy jsou stvořeni pro sebe navzájem. Jako životní partneři i jako partneři v politice
Lenka Procházková je první ženou v pořadí na kandidátce Společně pro Liberecký kraj v letošních krajských volbách. Na svém profilu do voleb o sobě mimo jiné říká: „Nejsem jistě nejostřílenějším matadorem v politice, ale mám drive, potřebu získávat nové zkušenosti a chuť udržovat a v případě nutnosti i měnit věci k lepšímu. Politika mi vzala mnoho iluzí, už vím, že není jen černá a bílá, že se na ní musí neustále pracovat, že někdy je nutné ustupovat a jindy, když je to potřeba, si naopak pevně stát za svým. Chci naplňovat heslo, že pro dosažení úspěchu ve volbách se vůbec nemusíme vzdávat hodnot a principů, které dlouhodobě zastáváme.“
Já bych k tomuto popisu ještě dodala, že je to žena s úžasnou pozitivní energií, kterou umí „nakazit“ všechny kolem. Je to vzdělaná, sečtělá a velice komunikativní dáma, která je vždy připravena podat pomocnou ruku. Je to zároveň moje dobrá přítelkyně, můj dobrý anděl, na kterého se můžu obrátit s jakýmkoli problémem. Miluje politiku a výzvy. Má jasné názory a postoje, ale zároveň umí skvěle diskutovat, aby se dosáhlo konsensu. Vše, co dělá, vždy děla poctivě a zodpovědně.
Pokud bych o někom měla říct, že byl stvořen pro politiku, pak by to byla Lenka Procházková. A já jsem moc ráda, že souhlasila a odpověděla mi na mé otázky.
Myslíš si, že jsou mezi ženami a muži v politice velké rozdíly?
Nevím, zda velké, ale ano, jsou. Muži jsou zkrátka z obecného hlediska jiní než ženy. Ani horší, ani lepší, prostě jiní. Mnoho lidí si myslí, že obě pohlaví mají stejné schopnosti a možnosti, ale opak je pravdou. Ženy nedokážou to, co muži, protože byly vždy vedeny k úplně jiným činnostem. A muži mají problém s tím, aby se srovnali se skutečností, že ženy se nikdy nebudou chovat stejně jako oni.
Muži a ženy měli rozdělené role odjakživa. Díky tomu si také dokázali pomoci a dokázali přežít až do dnešní doby. Ženy sbíraly bobule, povídaly si u toho a díky této komunikaci se vyvinula řeč, rozhovor, jakási prehistorická politická debata. To jen zlé antropologické jazyky tvrdí, že první funkcí tohoto jazyka nebyla politická debata, ale klepy (smích).
V čem konkrétně se tyto rozdíly projevují v politice?
Muž a žena řeší problémy odlišným způsobem. Žena je schopna vložit do své činnosti více sociálních a komunikativních schopností. Muž je na rozdíl od toho směřován více k soupeření a agresivitě, a to vlivem testosteronu, hormonu úspěchu. V politice mají také odlišné pojetí moci. Pro ženy je méně často důležitá funkce a postavení, svoji roli chápou spíše jako veřejnou službu.
Každé pohlaví má tedy v politice svoji roli, bylo by ovšem chybou je od sebe oddělit. Jsou neoddělitelné, provázané a navzájem se ovlivňují a svým způsobem udržují při životě. To je vlastně také podstata lidského bytí. Muži a ženy jsou prostě stvořeni pro sebe navzájem, jako životní partneři i jako partneři v politice.
Politika tedy podle tebe ženy rozhodně potřebuje…
Ano potřebuje, vždy je potřebovala a potřebovat bude. Žena do politiky patří. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat. I když zde si dovolím s klasikem nesouhlasit (smích). My, ženy, s tím naopak chceme něco dělat a chceme se do politiky více zapojovat! A všichni by měli ženy v politice chtít a podporovat je.
Politika ženy potřebuje už po celá staletí. Kleopatra, Anežka Česká, Eliška Přemyslovna, Alžběta I., Kateřina Veliká, Marie Terezie, Charlotta Masaryková, Milada Horáková, Indira Ghándiová, Margaret Thatcherová, Madeleine Albrightová, Julie Tymošenková, Angela Merkelová, Hillary Clintonová, Zuzana Čaputová. To je jen malý zlomek žen, které se zapsaly nebo zapisují do historie. U nás bych ráda zmínila Jaroslavu Mosserovou, Zuzanu Roithovou, Miroslavu Němcovou, Michaelu Šojdrovou nebo Šárku Jelínkovou.
Proč ses vlastně rozhodla jít do politiky?
Myšlenka vstoupit do politiky ve mně zrála delší dobu. Nebyl to blesk z čistého nebe. Bylo to vlastně více aspektů, které se nakonec navzájem propojily. Jednak to byla náklonnost a sounáležitost s politikou KDU-ČSL. Již moji prarodiče působili v komunální politice KDU-ČSL, takže tato strana mi už odmala procházela životem. A také mě fascinovaly ženy v politice. Sledovala jsem obdivně jejich znalosti a práci, a pokud mohu být konkrétní, tak Míša Šojdrová mě opravdu oslovila, jak se říká, na první našlápnutí. A navíc mi začalo hodně vadit, že se politika mění ve smetiště dějin, že se rapidně zhoršuje, že politikům přestává záležet na lidech, a já už nechci jen plakat nebo nadávat na podvody a zlodějiny.
Takže jedním z důvodů bylo vlastně to, že tě štvala současná politika?
Ano, bylo v tom rozladění až frustrace z politické situace, až jsem si nakonec řekla: A dost, nadávat doma u televize je k ničemu! Prostě jdi a přidej se k těm holkám, co také nechtějí pasivně bez zájmu konzumovat den za dnem.
Jak vzpomínáš na úplné politické začátky?
Když si na to dnes vzpomenu, tak jsem byla asi opravdu hodně odvážná. Nebyla jsem nejmladší, bylo mi 44 let, navíc nejsem typický vzorek lidovecké političky. Nemám ani manžela ani děti. Ne, že bych obojí nechtěla, naopak chci a moc, ale člověk míní a Pán Bůh mění. A i přesto jsem se trochu drze sebrala a šla jsem do kanceláře místní organizace KDU-ČSL u nás v Liberci s tím, že chci vstoupit do lidové strany. Mé štěstí bylo, že tam jako tajemnice seděla dnes už má skvělá kamarádka Romana Charvátová. Elegantní a šarmantní dáma, která mě ihned přijala. Neměla bych ale zapomenout i na muže, kteří mi otevřeli lidovecké dveře, a to nejprve Miloš Krčmář a pak náš skvělý současný předseda Štěpán Matek.
Co bylo dál? Vždyť letos už kandiduješ v krajských volbách.
Všechno šlo ráz na ráz. Má první funkce v liberecké KDU, první kandidatura do zastupitelstva v Liberci, post v sociálním, zdravotním a bezpečnostním výboru na městě, postup v KDU. A než jsem se rozkoukala, kandiduji v krajských volbách.
Vím, že je to těžká otázka, ale jak bys sama sebe jako političku popsala?
Jsem věřící, konzervativní, praktikující katolička a KDU-ČSL, její zásady a komplexně celou její politiku, mám více než ráda. Politika mě baví a snažím se ji dělat poctivě a zodpovědně. Nechtěla bych sebe ani nikoho jiného zklamat. Líbí se mi pracovat na společných vizích. Jsem pečovatelský typ, aby taky ne jako sálová sestra (smích), takže se ke spoustě úkolů stavím tak, jako by to bylo mé vlastní dítě. Jsem zkrátka hrdá, že jsem žena, politička, a hlavně lidovecká politička.
Myslíš si, že byl pro tebe politický postup jednodušší, když nemáš děti?
no, musím přiznat, že to pro mě opravdu nebylo až tak těžké. Moji blízcí mě navíc velmi podporovali, především má skvělá maminka. Nic mě nestrhávalo zpět do každodenních starostí o děti, manžela apod. O to více se ale pokorně skláním před všemi těmi ženami, které i přes starost o děti, manžela a rodinu dokážou ještě rozdělit svůj čas a věnovat se politice. A dělají to opravdu skvěle, alespoň ty lidovecké dámy ano.
Co bys vzkázala ženám, které politika láká, ale z nejrůznějších důvodů váhají?
Slečny, dívky, ženy, dámy, odhoďte ostych a předsudky, obavy a strach a zkuste to! Začněte klidně velmi opatrně a pozvolna. Pokud budu mluvit za KDU-ČSL, účastněte se akcí mladých lidovců, odpovídáte-li věkově, vydejte se na kurzy, například na Volební akademii žen. Účastněte se společných akcí vaší lidovecké organizace, nabídněte svůj potenciál a díky všem těmto věcem se jistě budete posouvat blíž k tomu, abyste jednou, když to řeknu obrazně, přeskočily ten plůtek a vstoupily do politické zahrady. Politika vás neukousne, po nějaké době se začnete cítit jistější a potřebnější.
Žen je v politice stále málo. Mužský a ženský pohled je rozdílný, ovšem je potřeba obou, aby se naše lidovecká politika stala komplexní, celistvou a soudržnou. Tak nás v tom prosím nenechejte a přidejte se k nám. Třeba je mezi vámi budoucí předsedkyně KDU-ČSL, europoslankyně nebo ministryně či senátorka. To se ale nikdy nedozvíte, když neuděláte ten první krok.
Děkuji za rozhovor, Lenko. Hodně štěstí!
Ptala se Inga Petryčka
PS: Pokud máte chuť, přečtěte si také rozhovor s Hankou Zemanovou. Rozhodně stojí za to!
#ŽenyVPolitice #LepšíPolitika
