Vracíme se do normálu?
Život mnoha lidí se v těchto dnech dostává do režimu podobnému tomu, na jaký byli zvyklí před vypuknutím koronavirové epidemie a zavedením restriktivních opatření. Může se tak zdát, že se vše vrací do normálu. V tuto chvíli je to ale víceméně jen fikce.
Představitelé nemalého počtu firem by jistě namítli, že teprve následující týdny a měsíce ukážou, jaké dopady bude mít koronavirová krize doopravdy. Velice dobře si uvědomují, že svůj boj ještě zdaleka nevyhráli a mají důvodný strach, že ho možná ani nevyhrají. I přes nabízenou pomocnou ruku státu.
Je jasné, že nynější ekonomická krize bude vážnější než ta předchozí před deseti lety. Evropská komise minulý týden odhadla letošní propad české ekonomiky na 6,2 %, někteří ekonomové již nyní operují s 8 %. Obávám se ale, že tato čísla jsou pořád ještě pouhé věštění z křišťálové koule. Dnešní krize je jiná. Bezprecedentní. Přišla ze dne den. Nepředcházel jí postupný útlum, ve kterém se státy a firmy byly schopny nějakým způsobem připravit na to, co přijde. Nedá se ani odhadnout, jak dlouho by mohla trvat nebo jak hluboký propad lze nakonec očekávat. Vše bude záviset na tom, jak se pandemie bude dále vyvíjet, zda nepřijde tolik obávaná druhá vlna a jak budou státy schopny obnovovat svoji ekonomickou aktivitu. Pro nás jako exportně zaměřenou zemi je tak situace o to horší.
Kurzarbeit nebo úvěr. A pro jiného nic.
Dosavadní pomoc státu firmám by se dala zjednodušeně popsat jako půjčky a kurzarbeit. Tyto nástroje jistě mohou některým firmám pomoci přežít současné týdny či měsíce bez nutnosti propouštět zaměstnance. Bude to ale stačit z dlouhodobého hlediska? Nikde není psáno, že se firmě v dohledné době podaří opět rozjet zakázky v takové míře, aby byla schopna obnovit výrobu, platit zaměstnance a navíc začít splácet případný nový úvěr.
Pak tu jsou firmy, které na pomoc v podobě kurzarbeitu nedosáhnou, protože se snaží své zaměstnance udržet v práci. Ať už výrobou na sklad nebo upravením nabídky, aby lépe odpovídala současné poptávce. Typickým příkladem je šití roušek nebo prodej jídla přes okénko. I tyto firmy se topí v nejistotě, jak dlouho jsou schopny ještě přežít. I přes výrazný pokles příjmů musí dál platit nájem, zaměstnance a své půjčky.
A opomenout bychom neměli ani ty podniky, které o pomoc nezažádaly kvůli administrativní náročnosti a neustálým změnám a úpravám. Zatímco velké firmy využívají na vyřizování žádostí poradce, malý podnikatel má už tak dost práce s udržením firmy v chodu, takže rozhodně nemá čas dennodenně sledovat aktuální dění a po nocích vyplňovat papíry. Navíc není vyloučeno, že po probdělé noci zjistí, že částka na úvěry již byla v programu vyčerpána.
S nepříjemným překvapením v souvislosti s nabídkou pomoci od státu se v jednom komentáři svěřil třeba spolumajitel oděvní značky Le Premier Jakub Lohniský. Jeho firma šije pánské obleky a košile na míru, má 5 obchodů a zaměstnává asi 40 zaměstnanců. „Jako první z nabízené podpory přišel úvěr COVID I. Zadal jsem své CFO, aby o něj požádala. Začala vyplňovat, shánět potvrzení, konzultovala složité požadavky s právníky a po třech dnech dala všechny potřebné papíry do kupy. Když jsme je chtěli odeslat, bylo oznámeno, že podpora je vyčerpána. Asi jsme mohli být rychlejší, ale prostě v téhle byrokracii nejsme kovaní a já na začátku ztratil dva dny tím, že jsem si myslel, že to vyplníme za hodinu. Stát řekl, že nevadí, že nečekal takový zájem a že brzy spustí COVID II. Pár dní před spuštěním se ukázalo, že COVID II není určen pro firmy z Prahy, že prý až COVID III. V ten okamžik jsme ztratili jakýkoli zájem o cokoli žádat,“ říká například.
O peníze z programu Antivirus jeho firma žádat nemůže vůbec, protože své kapacity propůjčila šití roušek. „Když nemáte lidi vyloženě doma kvůli zavření obchodů nebo na tzv. překážkách ze strany zaměstnavatele a snažili jste se jim nějak udržet práci, tedy aby chodili do práce nebo měli home office, nedostanete nic,“ tvrdí Lohniský rozčarovaně.
Firmám pomůže menší podezíravost a větší důvěra
Docela často slýchávám, že svět po koronavirové krizi už nikdy nebude jako dřív. Ze začátku se mi takovému tvrzení nechtělo věřit. Čím déle ale vše trvá, tím více se s ním začínám ztotožňovat. Opravdu si myslím, že jsme svědky takového milníku, jakým bylo 11. září 2001. Jsem tedy přesvědčena, že tak by k současné krizi měla přistupovat i vláda. Nemůže se tvářit, že se zase vrátíme do starých kolejí. Ono se to totiž s velkou pravděpodobností nestane. A některé firmy mohou zůstat díky úvěru a kurzarbeitu zmrazené v březnovém stavu, aby za pár měsíců procitly a stejně musely přistoupit k nevyhnutelnému. Místo restrukturalizace a adaptace budou muset propouštět nebo i úplně skončit, protože budou mít potíže platit úvěr.
Myslím si, že právě teď je načase, aby vláda diskutovala ještě i o jiných možnostech přímé pomoci firmám, které by dávaly smysl. A zároveň považuji za důležité, aby se pokusila alespoň trochu oprostit od přehnané podezíravosti a nedůvěry, že všichni podnikatelé jsou v jistém smyslu podvodníci, kteří jen čekají na první příležitost, jak pomoc zneužít.
Co konkrétně firmy přivítají a co jim pomůže nejvíce?
Méně papírování, jasná a jednoduchá pravidla
I když představitelé vlády od začátku krize tvrdí, že pomoc musí být rychlá a tudíž bez zbytečné byrokracie a dokládání všemožných dokumentů, není tomu tak. Netvrdím, že stát by neměl příjemce kontrolovat vůbec, dá se to ale udělat i později. „Hodně byrokracie, hodně výjimek a hodně výkladů, abyste na konci zjistili, že máte méně, než jste si mysleli, že dostanete,“ tak třeba popisuje nabízené programy Lohniský.
Rychlé vyřizování žádostí, vyšší důvěra podnikatelům
Právě papírování a kontrola u nás brání rychlému vyplácení peněz, které funguje třeba v Německu. Tam je běžné, že je podpora vyplácena během několika málo dní. Peníze jsou vypláceny plošně a rychle a teprve pak je zpětně kontrolována oprávněnost výplaty.
Přímá pomoc ve formě nájemného
Stát by měl dotčeným podnikatelům přispět na nájmy, a to automaticky a bez zbytečných polemik. Diskuze se v této problematice mají vést pouze o tom, kolik a jak, ne zda-li vůbec.
Nepřímá pomoc ve formě odpuštění některých odvodů
Řada firem by před zdlouhavým vyplňováním žádostí a přílišné administrativy dala přednost pomoci ve formě odpuštění odvodů nebo daní. Oprávněnost by se dala opět řešit zpětně, další rok, když bude firma odevzdávat daňové přiznání.
Státní zakázky českým firmám
Zkušenosti s rouškami a dalším ochranným zdravotnickým materiálem by se mohly, myslím, stát dobrou zkušeností při hledání dodavatelů při veřejných zakázkách do budoucna. České firmy, popřípadě i v kombinaci s vědci, mají kapacity na dodávky nejen zdravotnického materiálu. Tržní síla veřejného sektoru nesmí být při oživování ekonomiky v žádném případě podceněna nebo dokonce opomenuta.
Kombinace úvěru a dotací
Část příspěvků zaměstnavatelům by nemusela být nutně pouze ve formě úvěru. Z peněz, které firma z úvěru prokazatelně využije na zaplacení mezd nebo na nezbytné provozní náklady, by se mohla stát dotace, stejně jako u nájemného. To ostatně navrhuje ve svém článku i Lohniský: „Proč to nemůže být tak jednoduché jako v USA, kde stát vezme průměr posledních mezd, pošle vám na účet 2,5násobek, a když tu částku využijete opět na mzdy, nájmy nebo další provozní náklady, stane se z půjčky dotace? Když peníze využijete jinak, pokračuje to jako půjčka.“
Čím více stát pomůže firmám, o to více sám získá
Všichni si přejeme, aby se ekonomika po současném útlumu dostala rychle zpět do formy a firmy se byly schopny postavit na nohy bez přílišného propouštění svých zaměstnanců. Doufat ale v tomto případě nestačí. Do té doby musí stát hledat nová a nová efektivní řešení, jak firmám a potažmo ekonomice pomoci. Nedělá to z vlastní dobré vůle a čirého altruismu. Vždyť vlastně pomáhá těm, z jejichž daní je sám živ.
