Mixér domixoval. Autíčku upadlo kolečko. Co s tím? Vyhodit a koupit nové. Oprava by se totiž nevyplatila, stála by stejně jako věc nová. Popelnice všude na světě se tak vesele plní věcmi denní spotřeby, které by klidně mohly sloužit dál.
Jde to i jinak. Skvělé řešení nabízí projekt s anglickým názvem Repair Café. Jde o místo, kde si můžete sami své rozbité věci opravit. Naleznete tam nářadí, náhradní součástky a také opraváře – dobrovolníky, kteří vám s opravou mohou pomoci. Termíny jsou vždy předem dané. A když zrovna nemáte nic na opravu, můžete přijít, dát si kávu nebo čaj a případně nabídnout pomocnou ruku někomu jinému.
Po celém světě dnes funguje již více než 2 000 poboček Repair Café. Lidé si tam pravidelně opravují malé domácí elektrospotřebiče, hračky, drobný nábytek, šperky, oblečení nebo jízdní kola.
Za projektem stojí Holanďanka Martine Postma. První samoobslužnou opravnu otevřela v Amsterdamu v roce 2009. Ta měla obrovský úspěch a vedla k založení neziskové organizace, která začala pomáhat s rozjezdem dalších poboček v Holandsku a posléze i v dalších zemích.
Cílem Repair Café není konkurovat profesionálním opravářům. Jejich smyslem je především upozornit na fakt, že spousta věcí je opravitelná, že existuje i jiný způsob, než produkovat stále nový a nový odpad.
Některé dílny pořádají i workshopy, kde se každý může naučit základní dovednosti k domácím opravám všeho druhu.
Pokud se přinesenou věc nakonec přece jen nepodaří opravit, její majitel se dozví, jak s ní naložit, aby byla jednoduše recyklovatelná. Případně si ji opraváři nechají na náhradní díly, aby věc mohla posloužit dalším.
Repair Cafés jsou skvělým příkladem, který přispívá k cirkulární ekonomice:
- věci díky nim mohou fungovat mnohem déle
- nabízejí bezplatné opravy
- učí, jak si lze své osobní věci opravit
- pomáhají s rozjezdem dalších poboček
- vybízejí společnost a výrobce k produkci opravitelných věcí, ne věcí na jedno použití
Troufám si tvrdit, že ještě před nějakou dobu by u nás tato idea neměla opodstatnění. Přece jen jsme vždy byli národem kutilů, který si doma vyrobí a opraví kdeco.
Doba se ale změnila. Dnešní mladá generace, hlavně ve velkých městech, se již ke kutilství dostane jen málokdy a manuální zručnost se pomalu ztrácí. Proto jsem ráda, že i u nás se už našli lidé, kteří se holandskou myšlenkou inspirovali a službu na podobném základu nabízejí.
Za zmínku rozhodně stojí projekt Opravárna, který se rozhodl propojit opraváře nejrůznějšího druhu -od profesionálů po domácí nadšence – s těmi, kteří právě něco potřebují opravit. Na webových stránkách si můžete najít opraváře z vašeho okolí nebo si objednat svoz rozbitého výrobku z domova. Nově začne v Praze fungovat i sběrné místo, kam lze donést na opravu malé domácí elektrické spotřebiče.
V některých městech fungují i tzv. sdílené nebo veřejné dílny, kam je možné přijít, když si chcete něco opravit. Ne každý má totiž doma k dispozici šicí stroj nebo brusku a vrtačku. Jednu takovou dílnu lze nalézt třeba v Brně v prostorách Skautského institutu.
Celá myšlenka, ať už původních repair cafés nebo veřejných dílen, je vlastně poměrně jednoduše realizovatelná. O jejím přínosu v podobě snižování množství zbytečného odpadu přitom není pochyb. A nejen to. Podle mě podobné projekty přispívají i k posilování komunitní pospolitosti, což je v dnešním virtuálním světě k nezaplacení.
Inga Petryčka
