O změnách klimatu se vede intenzivní debata. Navzdory tomu si myslím, že se jen málo pozornosti věnuje hospodaření s vodou ve městech. Možná je to tím, že zatím stále stačí otočit kohoutkem, aniž bychom pociťovali nedostatek vody a museli cokoli řešit.
Podíváme-li se na spotřebu vody v Praze, tak v roce 2018 spotřeboval v průměru každý obyvatel 107 litrů vody denně. Podle údajů Pražských vodovodů a kanalizací je spotřeba vody v Praze na osobu nejvyšší v rámci celé republiky. Ročně každý z nás Pražanů spotřebuje v průměru 39 m3 vody.
Zajímavé jsou také podrobnější údaje, na co vodu spotřebováváme:
- WC – 25 litrů/den
- Osobní hygiena, sprchování a mytí rukou – 46 litrů/den
- Praní a úklid – 16 litrů/den
- Příprava jídla a mytí nádobí – 9 litrů/den
- Zalévání – 5 litrů/den
- Pití – 2 litry/den
- Ostatní – 4 litry/den
Podle mého názoru není příliš realistické, abychom krátkodobě dokázali snížit spotřebu vody v domácnostech tím, že budeme apelovat na obyvatele, aby spotřebovávali méně vody. Přesto existuje způsob, jak může každá domácnost snížit spotřebu pitné vody teoreticky o více než čtvrtinu.
Podle české legislativy je totiž možné používat na splachování WC a na zalévání místo pitné vody vodu užitkovou. Pokud za tímto účelem použije každý člověk denně přibližně 30 litrů vody, jedná se z celkového objemu průměrné spotřeby o 28 %. Můžeme tedy ušetřit v průměru teoreticky až 30 litrů pitné vody na osobu denně.
Zdroj užitkové vody pro splachování a zalévání může být prakticky dvojího druhu:
- dešťová voda
- voda z umyvadel, van a sprch
Tzv. sekundární využívání vody vyžaduje komplexnější řešení ideálně pro celé budovy, které zahrnuje nádrže, odvodový systém, čistící systém a rozvod ošetřené užitkové vody do jednotlivých bytových jednotek. I když to zní složitě, není to už dnes nic nereálného.
Příkladem je bytový dům Botanica K 3,4, který se sekundárním využitím vody pracuje. Developerská společnost uvedla, že obyvatelé domu ušetřili za půl roku 550 m3. Procentuálně se jednalo o 15 % celkové spotřeby vody a v řeči peněžních nákladů to bylo téměř 50 tisíc korun.
Úspory mohou dosáhnout i samotné domácnosti.
Na trhu například existuje technické řešení, které umožňuje filtrovat odpadovou vodu přímo z umyvadla a odvádět ji do splachovací nádržky toalety. Úspory mohou dosáhnout až 25 %.
Uživatelé v případě využití takovéhoto zařízení nepřijdou ani o možnost rozhodnout se, zda si přejí vodu z umyvadla recyklovat nebo ji vypouštět do odpadního potrubí, a to v závislosti na konkrétním využití vody v daném okamžiku.
Cena takového zařízení pro domácnosti se pohybuje v řádech desítek tisíc korun, což není vzhledem k potenciálním úsporám zas tak moc. Navíc, připomínám, nejde jen o úspory, ale šetrné zacházení s vodou.
Pokud chceme podporovat šetrnější hospodaření s vodou, můžeme k tomu obyvatele motivovat úsporami. O těchto možnostech se totiž stále moc neví. Stačí si dát práci s osvětou.
Po developerech můžeme současně vyžadovat, aby nové stavby vždy zahrnovaly systém pro sekundární využití odpadní vody. Toto lze řešit na úrovni města, například formou podmínek při prodeji pozemků určených k výstavbě, ale také v rámci legislativy.
Samospráva může jít příkladem i tím, že začne takovéto systémy zavádět ve svých budovách, ale i například v budovách škol či městem zřizovaných institucích.
Máte další nápady a tipy, jak šetrněji hospodařit s vodou?
Inga Petryčka
Většina obyvatel bydlí v nájemních bytech. Má tento článek nějakou souvislost s takovými případy, které tvoří většinu bytového fondu? Většina lidí se domnívá, že ne a že tyto články jsou jenom stylistické cvičení. Existuje nějaké technicky reálné a ekonomicky únosné řešení aplikace Vámi naznačených tezí pro takové nešťastné „případy“ ?
Dobrý den a děkuji za reakci. Jedno možné technické řešení je naznačené v článku. Domnívám se, že je to řešení dostupné v příslušné variantě i pro bydlící v nájemních bytech. Též i myslím, že pokud vzroste poptávka po takových řešeních, případně bude vidět, že skutečně přinášejí úspory, vlastníci nemovitostí je mohou instalovat pro své nájemníky sami.